DEIZE
Dizionario italiano-genovese
provocatore
agg.
-
che provoca provocatô
[pruvukaˈtuː] mi ha lanciato uno sguardo provocatore e se n’è andato
o m’à dæto unn’euggiâ provocatoa e o se n’é anæto
s. m.
-
chi provoca provocatô
[pruvukaˈtuː] il provocatore del duello è stato punito con il massimo della pena
o provocatô do duello o l’é stæto punio co-o mascimo da peña
Declinazioni
| m. s | m. p | f. s | f. p |
|---|---|---|---|
| provocatô | provocatoî | provocatoa | provocatoe |